Vítání jara
28. 3. 2009
Teplo teda vypadá jinak, ale sluníčko se na nás přece jen usmálo, takže jsme ztrávili celkem příjemné odpoledne.
Zdálo se, že jde spíš o pánskou jízdu. Nelinka a já jsme byly tak trochu navíc, ale naštěstí nás vzali kluci k Výskytu s sebou.
Ohniště u Výskytu ještě nevychladlo, ale už tam nikdo nebyl, takže jsme mohli uspořádat soukromé opékání,
stačilo jen nasbírat malinko chrastí na podpal. Dřevo bylo připravené a klukům se ohýnek podařilo zapálit celkem brzy.
Matýska opékání buřtů moc nezajímalo. Prohlásil, že "pájí", vzal si kousek suchého chleba, celou dobu si hrál s kamínky a jen s velkým řevem jsme ho pak dostávali směrem k domovu.
Jelikož jsme nesportovně k lesnímu hřbitovu přijeli autem, tak jsme si dali buřt a Coca Colu (no vážně: tentokrát žádné pívo, snad jen nealko) a už téměř temným lesem jsme vyrazili nazpátek.
To pivo si kluci ale přece jen neodpustili a tak se akce protáhla do brzkých ranních hodin. Sedělo se u nás v kuchyni, popíjelo se a povídalo a hrála se hra "jméno, město, rostlina, zvíře, věc", kdo navštěvoval ZŠ, možná si vzpomene :o) Čendler byl (samozřejmě ze hry) tak zmožený, že si ustlal přímo v kuchyni na podlaze.
V tu chvíli jsme ani netušili, že Roman st. už se v porodnici v Olomouci chystá přestřihnout pupeční šňůru. Ta úžasná zpráva, že má rod Kaniščevů nový přírůstek, na nás čekala v mobilních telefonech až ráno po probuzení, ale o tom zas jindy.
Zdálo se, že jde spíš o pánskou jízdu. Nelinka a já jsme byly tak trochu navíc, ale naštěstí nás vzali kluci k Výskytu s sebou.
Ohniště u Výskytu ještě nevychladlo, ale už tam nikdo nebyl, takže jsme mohli uspořádat soukromé opékání,
stačilo jen nasbírat malinko chrastí na podpal. Dřevo bylo připravené a klukům se ohýnek podařilo zapálit celkem brzy.
Matýska opékání buřtů moc nezajímalo. Prohlásil, že "pájí", vzal si kousek suchého chleba, celou dobu si hrál s kamínky a jen s velkým řevem jsme ho pak dostávali směrem k domovu.
Jelikož jsme nesportovně k lesnímu hřbitovu přijeli autem, tak jsme si dali buřt a Coca Colu (no vážně: tentokrát žádné pívo, snad jen nealko) a už téměř temným lesem jsme vyrazili nazpátek.
To pivo si kluci ale přece jen neodpustili a tak se akce protáhla do brzkých ranních hodin. Sedělo se u nás v kuchyni, popíjelo se a povídalo a hrála se hra "jméno, město, rostlina, zvíře, věc", kdo navštěvoval ZŠ, možná si vzpomene :o) Čendler byl (samozřejmě ze hry) tak zmožený, že si ustlal přímo v kuchyni na podlaze.
V tu chvíli jsme ani netušili, že Roman st. už se v porodnici v Olomouci chystá přestřihnout pupeční šňůru. Ta úžasná zpráva, že má rod Kaniščevů nový přírůstek, na nás čekala v mobilních telefonech až ráno po probuzení, ale o tom zas jindy.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář