D-K-V rafťáci
28. 6. 2009
Celý týden jsme poctivě sledovali předpovědi počasí - no neslibují nic moc, ale kdyby bylo jako dneska, tak by to ušlo. Další co je třeba hlídat je stav hladiny řeky Sázavy, kterou máme sjíždět, protože některé části republiky jsou díky přívalovým dešťům pod vodou. A tak mám trochu obavy - no, snad to přežijeme.
Pátek 26. 6. 2009 pro některé z nás sraz v půl páté - jako vždy, nestíháme! Konečně jsme vyrazili z Hradce. Miš se vrací domů pro zapomenutou tašku s oblečením :-) Na benzínce u Prahy předáváme velení našemu "pražskýmu pepikoj" Martinovi. Úkol je jasný, protáhnout nás Prahou rychle a bezpečně, povolena zastávka na "mekáči". Davle, Štěchovice - Vltava trošku divočí a padá na ni hustá mlha - malinko se mi svýrá žaludek. Navíc začíná pršet, což mi kazí myšlenku na příjemně ztrávený večer či noc pod širou oblohou.
Tábořiště v Pikovicích je celkem zaplněné. Jen nás je tu kolem čtyřiceti - Milďa je nejen dokonalý moderátor a bavič rodinných akcí, ale i skvělý organizátor. Poslední dorazil Pája, zabloudil! Ještě jedna nepříjemná přeháňka, kdy se schováváme do stanů a aut, přestává pršet. Hurá, večer u ohně může začít. Naštěstí jsme přivezli suché dřevo s sebou a od sousedů za loka Grapy vyškemrali žhavé uhlíky. Někdo vyrazil na véču do hospody, my se těšíme na špekáčky. Všichni se dobře baví a postupně nás příjemně teplá noc (některé alkohol) ukolébá ke spánku.
Budíček, vstávat, umýt, nasnídat a fofrem vyrážíme na vlak do Týnce nad Sázavou. Šéf zájezdu konečně vstává, na nádraží dorazí, když vlak odjíždí, další jede za hodinu. Průvodčího neobměkčila ani Čendlerova hlava ve dveřích, které nechal s ledovým klidem zavřít a opozdilcům ujel :-( Pojedou s Bédou, chodit pozdě je snad jeho životním stylem. No nevadí, lodě nebo rafty si v Bisportu půjčuje spousta lidí, takže chvilku trvalo než zmizela fronta a my si šli vyzvednout zamluvené vybavení v čele s mluvčím týmu, Čendlerem. Čekání na příjezd dalšího vlaku pak uteklo celkem rychle. Pohled na tekoucí řeku beztak naznačoval, že dneska to teda bude jízda, takže spěchat zrovna nemusíme.
Pět raftů a osm lodí a ještě spousta dalších s námi - vyrážíme! Jen co se odrazíme od břehu, je jasné, že pádlo dnes bude potřebovat asi jenom kormidelník. Netrvá to nijak moc dlouho a první cvoci (teda alespoň podle mě) padají "nechtěně" do vody. Vesty jsou povinné, je hodně vody (i když do prvního povodňového stupně zbývá ještě metr) a tak se muži přes palubu vznášejí na hladině jako korkové zátky. Dost je to baví, tak to cestou ještě mnohokrát zopakují. Na jezech se kopí jen lodě, díky bohu za raft. Rybákovi a Laštovi jsou ale zkušení vodáci a tak v lodi do cíle dorazí víc v suchu než mi na raftu. Kluci se totiž trochu nudí. Jízdu si zpestřují nejenom skoky a stahováním do vody, přeskakováním z raftu na raft a zastávkami v hospodě, ale i tím, že nechají náš bok narážet na vlny, které nás pak dokonale zmáchají. Naneštěstí dnes není takové teplo, jaké bych si představovala, takže to není nic příjemného. Čeho si ale užíváme plnými doušky, to je nádherná příroda kolem nás a krásné romantické chatičky na okolních březích a skalách, je to tu jako v pohádce...
Po 16 km na řece se nám po levé straně (zrovna vyjímečně plujeme popředu) objevil břeh tábořiště v Pikovicích, náš cíl. Na zelené louce září hodně žlutých raftů a lodí, pobíhá tu dost lidí v červených vestách, co dopluli před námi. I my jsme odevzdali vypůjčené vybavení a spěcháme se převléknout do suchého. Ještě si chvíli užíváme sluníčka, které začlo svítit teprve teď a vyrážíme domů.
Ovšem ne všichni odjíždí dnes, někteří zůstávají do neděle. A jak proběhl jejich večer si dokážu téměř stoprocentně představit. Mé představy podtvrdil i Kanďa, který na otázku "Tak jak jste dopadli?" odpověděl (zcela nečekaně :o) "To víš, že jsme se zase zbourali."
Pátek 26. 6. 2009 pro některé z nás sraz v půl páté - jako vždy, nestíháme! Konečně jsme vyrazili z Hradce. Miš se vrací domů pro zapomenutou tašku s oblečením :-) Na benzínce u Prahy předáváme velení našemu "pražskýmu pepikoj" Martinovi. Úkol je jasný, protáhnout nás Prahou rychle a bezpečně, povolena zastávka na "mekáči". Davle, Štěchovice - Vltava trošku divočí a padá na ni hustá mlha - malinko se mi svýrá žaludek. Navíc začíná pršet, což mi kazí myšlenku na příjemně ztrávený večer či noc pod širou oblohou.
Tábořiště v Pikovicích je celkem zaplněné. Jen nás je tu kolem čtyřiceti - Milďa je nejen dokonalý moderátor a bavič rodinných akcí, ale i skvělý organizátor. Poslední dorazil Pája, zabloudil! Ještě jedna nepříjemná přeháňka, kdy se schováváme do stanů a aut, přestává pršet. Hurá, večer u ohně může začít. Naštěstí jsme přivezli suché dřevo s sebou a od sousedů za loka Grapy vyškemrali žhavé uhlíky. Někdo vyrazil na véču do hospody, my se těšíme na špekáčky. Všichni se dobře baví a postupně nás příjemně teplá noc (některé alkohol) ukolébá ke spánku.
Budíček, vstávat, umýt, nasnídat a fofrem vyrážíme na vlak do Týnce nad Sázavou. Šéf zájezdu konečně vstává, na nádraží dorazí, když vlak odjíždí, další jede za hodinu. Průvodčího neobměkčila ani Čendlerova hlava ve dveřích, které nechal s ledovým klidem zavřít a opozdilcům ujel :-( Pojedou s Bédou, chodit pozdě je snad jeho životním stylem. No nevadí, lodě nebo rafty si v Bisportu půjčuje spousta lidí, takže chvilku trvalo než zmizela fronta a my si šli vyzvednout zamluvené vybavení v čele s mluvčím týmu, Čendlerem. Čekání na příjezd dalšího vlaku pak uteklo celkem rychle. Pohled na tekoucí řeku beztak naznačoval, že dneska to teda bude jízda, takže spěchat zrovna nemusíme.
Pět raftů a osm lodí a ještě spousta dalších s námi - vyrážíme! Jen co se odrazíme od břehu, je jasné, že pádlo dnes bude potřebovat asi jenom kormidelník. Netrvá to nijak moc dlouho a první cvoci (teda alespoň podle mě) padají "nechtěně" do vody. Vesty jsou povinné, je hodně vody (i když do prvního povodňového stupně zbývá ještě metr) a tak se muži přes palubu vznášejí na hladině jako korkové zátky. Dost je to baví, tak to cestou ještě mnohokrát zopakují. Na jezech se kopí jen lodě, díky bohu za raft. Rybákovi a Laštovi jsou ale zkušení vodáci a tak v lodi do cíle dorazí víc v suchu než mi na raftu. Kluci se totiž trochu nudí. Jízdu si zpestřují nejenom skoky a stahováním do vody, přeskakováním z raftu na raft a zastávkami v hospodě, ale i tím, že nechají náš bok narážet na vlny, které nás pak dokonale zmáchají. Naneštěstí dnes není takové teplo, jaké bych si představovala, takže to není nic příjemného. Čeho si ale užíváme plnými doušky, to je nádherná příroda kolem nás a krásné romantické chatičky na okolních březích a skalách, je to tu jako v pohádce...
Po 16 km na řece se nám po levé straně (zrovna vyjímečně plujeme popředu) objevil břeh tábořiště v Pikovicích, náš cíl. Na zelené louce září hodně žlutých raftů a lodí, pobíhá tu dost lidí v červených vestách, co dopluli před námi. I my jsme odevzdali vypůjčené vybavení a spěcháme se převléknout do suchého. Ještě si chvíli užíváme sluníčka, které začlo svítit teprve teď a vyrážíme domů.
Ovšem ne všichni odjíždí dnes, někteří zůstávají do neděle. A jak proběhl jejich večer si dokážu téměř stoprocentně představit. Mé představy podtvrdil i Kanďa, který na otázku "Tak jak jste dopadli?" odpověděl (zcela nečekaně :o) "To víš, že jsme se zase zbourali."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář