Scott Krkonošský maraton
Pátek: Vše začalo v pátek, den před samotným závodem. Poté co jsem odpoledne odvezl svoji milovanou rodinu na Seč a Nelly dovezl na opatrování do Labský, to vše začalo. V práci vodka - oslava narozenin spolupracovníka. To byl jen menší začátek. To hlavní mělo teprve přijít, menší oslava narozenin Kanďi, a taky to přišlo. U Kanďů doma se toho večera sešla docela slušná partička. Z největších pařmenů chyběl jen Čendler. Oslava začala v poklidném tempu. Po pár hodinách a několika vypitých litrech alkoholu to šlo pak velice rychle. Nakonec bylo vypito několik litrů piva, Finská vodka, Metaxa a spousta jiné kořalky. A to byl náš konec, ještě dříve než jsme se postavili ráno na start. Toho večera (nebo spíše té noci) po našem odchodu zbyla u Kanďů na pití už jen voda z vodovodu (možná - podle mě jsme dopili i tu vodu). Přišlo i jedno nečekané rozhodnutí: a to, že Martin Dlesk nastoupí ráno na start Krkonošského maratonu.
Sobota: Po nepříjemném vstávání a po dohadech, kdo s kým vlastně jede, jsme se zpožděním jedné hodiny a dvaceti minut konečně vyrazili z Hradce směr Lomnice nad Popelkou. A to zpoždění bylo znát. Na prezentaci jsme dorazili dvacet minut před startem. Rychle přihlásit Martina, Kanďa s Romanem se přehlašovali na krátkou trať. Já, v domění, že to zvládnu, jsem zůstal věrný středně dlouhé trati. Na start jsme dojeli až pět minut po startovním výstřelu, když se už ostatní závodníci zakousli do prvního kopce. Chtěl jsem závodit a prát se o lepší umístění, ale fakt to nešlo. A tak jsme se i s Borisem v prvních kilometrech závodu připojili k našemu nováčkovi na trati, Martinovi. Myslím, že jsme udělali dobře, pomohlo to oběma stranám. Martin se s tratí rval statečně a několikrát do toho šel i po hlavě a dokonce celým tělem a nakonec se i prorval do cíle (ale té bolesti - jak cestou, tak i v cíli). Vypadal unaveně, ale spokojeně. A já s Borisem jsme nakonec taky jeli krátkou trať. Nebyla to naše vina, traťový komisaři nám špatně ukázali směr trati, tam se stala chyba, a tak jsme dokončili krátkou trať s Martinem, bez možnosti na umístění. A co říct závěrem: snad jen to, že Roman mladší dostal náš tým opět na bednu - v juniorech obsadil krásné druhé místo - GRATULUJEME! A ještě jednu věc jsem chtěl říct: po tomto závodě už vím, že víc jak pět piv a dva panáky si nemá cenu dávat. Tak zdar a sejdeme se v Chrudimi.
PS: (od prezidenta) Info o tom, že já a Verny jsme nedojeli je mylná.
Naopak půl mančaftu zbaběle vzdala účast na 54 km a přehlásila se na 28 km. Zatímco my společně s Pilířem jsme statečně vyrazili na 54. Ovšem nešťastná shoda náhod bohužel zapříčinila to, že já s Vernym jsme se obětovali pro tým a pomohli jsme našemu novicovi v týmu (Dlesin M.) k jeho úspěšné premiéře v našem dresu. Pro zachování týmového ducha jsme bohužel museli dát stranou naše vlastní ambice, zajisté na velmi dobré umístění.