Kooperativa Okolohradce
Minulý týden provázela tropická vedra, což vyvolávalo jemné obavy, že při závodech "zdechnem". Předpověď ale hlásila drobnou změnu počasí k horšímu, tak jsme se ráno probudili do pošmourného a malinko uplakaného dne (a to se mi teda taky moc nezamlouvalo). Kolem desáté jsme se začali scházet u Mašovického stadionu. Prezentovali jsme se a vyfasovali jsme modré a hnědé brýle (přece nemusíme svět vidět jen růžově nebo černě). No a pak už jsme se každý podle svého připravovali na závod. Pánové jako vždy vyhledali pivní stánek. Míša s Verčou se do sebe pokusili nasoukat nějaký energy gel, ale nepovedlo se (bylo to fakt hnusný). Účast by byla téměř stoprocentní: nepočítám psy, mimina, policajty a Týnku, která závodila na bazénu v pražském Podolí. Jenže jak už to tak naše závody letos provází - bolavý palec překazil start Lucce a rýma Pétě. Všechno to začal Čendler se čtyřicítkama horečkama před Šelou a před Libercem se dokonce nechal odvézt do nemocnice :) Říkejme tomu tedy Čendlerův syndrom (ale já to nevymyslela!!!). Ještě několik společných oranžových fotek a start! Na 30 km i 60 km jsme vystartovali všichni společně, cesty se rozdělili až o trochu později. Třicítkáři stihli nezmoknout, i když pár kapek jsme taky schytali. Šedesátkáři si mokro a bahýnko vychutnali trochu víc, ale to vůbec nevadilo, protože bahno z nich pak v cíli smyl celkem vytrvalý déšť při čekání na vyhlášení výsledků a na tombolu. Čekání se ovšem vyplatilo, nestává se totiž často, aby někdo z nás zdolal bednu vítězů! Pro Románka to možná není tak vyjímečná záležitost, i když samozřejmě ne vždy se zadaří, ale nám všem udělal velikou radost. Zalili jsme prvního fleka šáněm. A co závěrem: snad si jen přejme víc takových úspěšných konců :-)